Synova rovnost s Otcem   

Skrze tyto muže [ariánce] přichází nevěra či spíše nebiblický judaismus s pohanskými předsudky. Kdokoli, kdo zastává tyto názory, se již nemůže nazývat křesťanem, neboť jde o názory, které jsou v příkrém rozporu s Písmem. Tak např. Jan říká „Na počátku bylo slovo…“ (Jan 1,1), ovšem tito muži říkají: „On neexistoval předtím, než byl počat.“ A Jan také napsal: „A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu“ (1. Janova 5,20). Avšak tito muži v rozporu s tím tvrdí, že Kristus není pravý Bůh a Písmo jej nazývá „Bohem“, neboť dává tento titul i jiným stvořeným bytostem, a to na základě jeho účasti [jako stvořené bytosti] na božské podstatě. Apoštol Pavel odsuzuje pohany za to, že uctívají stvoření, když říká: „… a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli…“ (Římanům 1,25). Když tedy tito muži říkají, že Pán Ježíš je stvořená bytost a jako stvořenou bytost jej uctívají, jak se liší od pohanů? Zastávají-li ono stanovisko, což nesvědčí uvedený oddíl proti nim a nenapsal jej požehnaný Pavel k jejich odsouzení? Pán také praví: „Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10,30), jakož i: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14,9). Apoštol Pavel, kterého Kristus poslal kázat, o něm říká: „On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty…“ (Židům 1,3). Ovšem tito lidé se odvažují oddělovat Syna od Otce a tvrdí, že Synovi je cizí Otcova podstata a věčnost. Bezbožným způsobem jej představují jako bytost, která se mění, a neuvědomují si, že tím staví Krista do pozice, kdy není jedno s Otcem, nýbrž je jednou ze stvořených věcí. Kdo ale nevidí, že nelze oddělit jas od světla? Jas patří svou povahou ke světlu a existuje společně s ním, a nevzniká až po něm. 

Athanasius, Dopis egyptským biskupům, kapitola 13

Zbožštění lidství v Kristu

On na sebe vzal stvořené lidské tělo, aby je mohl obnovit jako jeho Stvořitel, učinit je božským v sobě, a tak nás uvést do nebeského království jako jemu podobné. Neboť co je lidské, by nemohlo být učiněné božským, pokud by to bylo spojeno se stvořenou bytostí nebo pokud by Syn nebyl skutečný Bůh. Co je lidské by také nemohlo být vzato k Otci, pokud by to nebylo Otcovo přirozené a skutečné Slovo (Logos), které na sebe vzalo lidské tělo. A my bychom nebyli zachráněni z hříchu a prokletí, pokud by Logos na sebe nevzalo přirozené lidské tělo, protože bychom neměli již nic společného s žádným jiným druhem těla. A stejně tak by lidství nebylo zbožštěno, pokud by Logos, které se stalo tělem, nebylo svou podstatou z Otce a opravdově a cele mu nepatřilo. Takže se jedná o takové spojení, kdy on mohl spojit to, co je svou podstatou lidské, se sebou samým, který je svou podstatou božský, a to proto, aby lidské spasení a zbožštění bylo nepochybné.     

Athanasius, Contra Arianos (Proti ariánům), promluvy, kniha 2, kapitola 70

Z dobových dopisů, uvedených v knize Nicka Needhama 2000 let Kristovy moci. I. díl: Doba církevních otců (www.PoutnikovaCetba.cz)