Vážení čtenáři, dnes na nás čeká další skvost puritánské literatury. Jedná se o knihu autora jménem Thomas Brooks (1608–1680): Převzácné léky proti satanovým nástrahám. Titul mi poskytl zajímavou čtenářskou zkušenost, kterou se vám pokusím mezi řádky vylíčit. Vzhledem k tématu se ale nejprve zaměříme na nezbytný biblicko-tematický základ, který nám pomůže obsah díla lépe vstřebat. Čeká nás velmi dramatický výjev. Jste připraveni? Opona se zvedá, přichází vypravěč a ujímá se slova:

Přátelé, žijeme v překrásném a divuplném světě, avšak je-li člověk upřímný, všimne si, že s ním něco není v pořádku. Co je podle vás největším problémem lidstva? Války, ekonomická krize, rozpolcená globální politika či znečišťování životního prostředí? Anebo snad rostoucí počet civilizačních chorob, nedostatek potravin a chabá lékařská péče v rozvojových zemích? Nebo za tím vším stojí neefektivní vzdělávání, nezaměstnanost, korupce, nestálé mezilidské vztahy, rozpadající se rodiny, psychické problémy, úpadek mravních a morálních hodnot, bezbožnost, modlářství a ateismus? 

Všechny jmenované neduhy nás více či méně ovlivňují, ale aniž bychom je jakkoli zlehčovali, úvahy nad Písmem nás vedou hlouběji pod povrch. Jedná se o příznaky daleko vážnějšího problému, který vyvstal již na samém počátku stvoření. První lidé nalezli svého úhlavního nepřítele nedlouho poté, co jim Bůh vdechl do chřípí život (Gn 2,7; 3,1). Jde o nepřítele natolik lstivého a vychytralého, že dokázal strhnout do vzpoury proti Nejvyššímu nejenom anděly, ale i lidské bytosti stvořené podle Božího obrazu (Gn 1,26). Adam s Evou nejsou mýtem s hlubokým morálním ponaučením, nýbrž skutečnými historickými postavami ohromného dramatu vykoupení (Ef 3,10–11). Pokud máme mít skutečného Spasitele, potřebujeme skutečný problém skutečných lidí (1K 15,21–22). Boží stvoření bylo původně v každém ohledu velmi dobré (Gn 1,31). Smrt a utrpení na světě neexistovaly, dokud rodiče lidstva, Adam s Evou, nezhřešili. Až poté vstoupilo do světa prokletí (Ř 5,12). Naši praprarodiče si zvolili neposlušnost, a tím nám připravili dědictví hrozného prokletí, které si předáváme z pokolení na pokolení. Chtěli být jako Bůh! Uvěřili svůdci (Gn 3,5), který je obelhal (J 8,44). Vyměnili Boží pravdu za satanovu lež (Gn 2,17; 3,2–5). 

Kristus, Písmo, vaše vlastní srdce a satanovy nástrahy jsou čtyři hlavní věci, které byste měli studovat a zkoumat v první řadě a nejvíce. Jestli někdo zavrhne jejich studium, nebude v bezpečí v tomto životě ani šťastný v životě budoucím. Je mou úlohou coby křesťana a ještě více coby strážce, abych udělal to nejlepší, co mohu, a odkrýval Kristovu plnost, prázdnotu stvoření a nástrahy toho velkého lháře. A právě o to jsem se snažil v tomto pojednání podle míry milosti získané od Pána. Thomas Brooks

Bible nazývá vzpouru člověka hříchem neboli svévolí (1J 3,4). Prvotní hřích odloučil lidstvo od Boha a uvrhl je do strádání, zmaru a smrti (Ř 5,12). Prvotní hřích zasel do našich srdcí sémě odporu a vzpoury vůči Stvořiteli. Strůjcem a otcem prvotního hříchu je sám největší odpůrce Boha – Písmo mu přisuzuje různá jména, Thomas Brooks nám některá z nich připomíná: „Satan je lstivý, závistivý nepřítel. Je právě takový jako jeho jména. Jeho jména jsou bez výjimky jmény nepřátelství – žalobce, pokušitel, ničitel, požírač, ničemník“ (str. 157). Navzdory svému postavení, velebnosti a svěřené moci se chtěl satan vyrovnat Nejvyššímu. Počínal si jako starodávní králové Babylónu a Týru (Iz 14,12–15; Ez 28,11–19; L 10,18; Zj 12,7–9).

Bůh však satanovu pýchu ztrestal, zbavil ho úřadu i vznešenosti. Za svou vzpouru bude navěky pykat pod Božím spravedlivým hněvem (Mt 25,41). Nebyla mu nabídnuta možnost nápravy, nemůže svůj vzdor odčinit a je plný hořkosti a nenávisti. Jak říká Brooks: „Nejpřísnějším rozsudkem je být ponechán napospas hříchu“ (str. 35). Satanův osud je zpečetěn, byl vydán napospas své zvrácenosti. Ví, že ho čekají věčné plameny ohnivého jezera a temnota. Nemůže na tom nic změnit, a proto se rozhodl, že s sebou do zkázy strhne, co se dá, včetně člověka. Rozumíme tedy, co je největším problémem lidstva a kdo je jeho úhlavním nepřítelem?

Náš nepřítel je skutečný, chytrý a zkušený. Svádí, pokouší, strhává, vábí, obviňuje, ničí a zabíjí na každém kroku: „Satan je úskočným obchodníkem, který nevyjídá domy vdov, ale duše většiny lidí“ (str. 16). Přišel, aby kradl, zabíjel a ničil (J 10,10). Naneštěstí se mu podařilo lidi přesvědčit, že neexistuje, a tím získal ohromnou výhodu. Často útočí skrytě, nečekaně a ze zálohy. Satanovy nástrahy jsou promyšlené. Pasti vyrábí přesně na míru svých obětí. Tváří se jako posel světla, Boží anděl (2K 11,14). Vydává se za osvoboditele Prométhea přinášejícího lidem zakázaný olympský oheň. Ďáblu ale nedělá nic větší radost než ničit lidstvo ohněm, který slibuje pomoc a nezávislost. Buďme však dobré mysli, satan se Bohu nevymknul z rukou. Přestože je nebezpečný a není radno si s ním zahrávat, Bůh jej drží na pevném řetězu. Nepustí ho dál, než sám uzná za vhodné – podle místa a podle situace (Jb 1,12). Vzpomeňte si na strašlivé lvy podél cesty k paláci jménem Nádherný v alegorii Johna Bunyana (1628–1688).[1] Lvi byli připoutáni k řetězu, a přestože představovali vážné nebezpečí, nemohli poutníku Křesťanovi vzít život. Musel kolem nich projít s rozvahou a vírou. Ďábel rovněž nepřipraví Boží děti o život věčný. Kdo patří Kristu, je pod jeho ochranou (J 10,28). Nikdo nezahyne na věky proto, že by Bůh něco zanedbal nebo na někoho zapomněl. Od počátku do konce platí stejná pravidla: 1) Bůh nedopustí větší zkoušku, než kterou můžeme snést, a připravuje nám východisko (1K 10,13), 2) Bůh sám nikoho nepokouší ke zlému (Jk 1,13) a 3) kdo se ďáblu vzepře, od toho uteče (Jk 4,7). Jak ale rozpoznám všechny satanovy nástrahy? Jak odhalím jeho lstivé záměry? Uslyším jeho plíživé kroky včas? Jak se můžu satanovi vzepřít? Jak vyléčit rány, které mi způsobil, a jak odstranit jed, který mi vpravil do žil? Na tyto a další otázky Thomas Brooks odpovídá ve své knize.

S puritány jsme se v našich recenzích setkali již dříve a z celého srdce doufám, že se s nimi budeme setkávat i nadále. Nerad bych zde nyní opětovně rozebíral, v čem tkví přínos puritánů, anebo předsudky, které okolo puritánů kolují (většinou kvůli neznalosti). Jednu věc bych však měl zopakovat: Puritáni jsou vynikajícími lékaři duše. Převzácné léky proti satanovým nástrahám ovšem nelze považovat za pouhou duchovní apatyku. Thomas Brooks ve svém titulu vystupuje jako mistrný znalec satanovy strategie. Snaží se čtenáře připravit k duchovnímu zápasu. Úspěšné bojové tažení si žádá dobrou znalost nepřítele. Jak již bylo řečeno, přestože satan spadá pod Boží svrchovanou kontrolou, dříve nebo později na každého křesťana zaútočí (1Pt 5,8). Pouze formální křesťan nestojí satanovi za pozornost, jelikož pro něj nepředstavuje žádné nebezpečí. Nicméně pokud dojde ke střetu se satanem, není radno si s ním zahrávat, nemá smysl ho podceňovat ani nad ním vynášet soudy (Ju 1,9). Úspěšný boj se satanem nespočívá v tom, že jej budeme pronásledovat, svazovat a rozvazovat na každém kroku. Křesťan není pověřen vymítáním ďábla pomocí úderů čarovné hole a zaklínadel stejně jako Gandalf při střetu s ohnivým démonem Balrogem v opuštěném trpasličím městě Moria pod Mlžnými horami.[2] Opravdový boj se silami zla je daleko obyčejnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nežijeme ve fantasy příběhu, nýbrž v reálném světě. Náš nepřítel je záludný, ale nikoli všudypřítomný. Nebude nám neustále klepat na dveře. I on má svá omezení, kterým musí svou strategii přizpůsobit. Ďábel je mistr našeptávačů, přestrojení a lstí. Má své stoupence jak mezi lidmi, tak mezi padlými anděly. Většina duchovního boje se odehrává v našem nitru – v naší mysli a srdci uprostřed nejrůznějších vnějších okolností. Náš boj často bývá natolik všední, že ho ani nepostřehneme. Thomas Brooks dovede tyto situace velmi dobře identifikovat a pojmenovat. Plní roli vynikajícího bojového instruktora, který vás řádně připraví na každou situaci.

Způsobů, které satan používá, aby nás sváděl a klamal, je celá řada. Kniha je podrobně rozebírá v 5 kapitolách (se 4 dodatky) na 223 stranách textu. Struktura je velmi přehledá a systematická. Logická návaznost tematických celků je plynulá a srozumitelná. Nejedná se však o odpočinkovou četbu k odpolednímu čaji. Titul Převzácné léky proti satanovým nástrahám spadá do kategorie praktické křesťanské literatury, jejíž téma, obsah a zpracování vyžaduje od čtenáře značnou pozornost, studium, soustředění a čas. Brooks již na úvodních stranách poznamenává: „Tato kniha není pro uspěchané čtení“ (str. 11) a dodává: „Když včela sbírá med, nestačí jí jen se květiny dotknout. Musí na květině na chvíli spočinout, aby z ní vytáhla sladkost“ (str. 12). Čím vážněji vezme čtenář Brooksovu výzvu v potaz, tím větší užitek z knihy přijme. Brooksův přístup není ryze teoretický, jak sám podotýká: „Křesťanství není o mluvení slov, ale o chození s Bohem, který se nespokojí s pouhými slovy“ (str. 106). Kniha předkládá komplexní a celistvý pohled na problematiku duchovního boje. Obsahuje ohromné množství biblických odkazů, úryvků, citací i parafrází. Je vidět, že puritáni považovali Písmo za kormidlo duše. Jak již zaznělo v úvodu recenze: Satan, hřích, pokušení, duchovní zápas, to vše je neoddělitelnou součástí křesťanského života. Teoretická příprava i praktické řešení jsou pro křesťana nezbytné. Thomas Brooks vyniká pestrobarevnou obrazotvorností, ilustrace pro své myšlenky nachází v biblických textech, narativech či dalších historických událostech. Rovněž velmi efektivně používá zkušenosti ze života známých osobností biblické či sekulární historie. Pro názornost uvedu několik příkladů, které vynikají nejenom svou nápaditostí, nýbrž i hloubkou myšlenek:

„Hřích políbí duši, přesvědčí ji svou svůdností, a přece ji pak navěky zradí. Spolu s Delílou se na nás usměje jen proto, aby nás vydal do ďáblových rukou, tak jako ona vydala Samsona do rukou Pelištejců.“ (str. 22)

„Soužení jsou jen temným vchodem do domu vašeho Otce, jsou pouze zablácenou cestičkou vedoucí ke královskému paláci… Utrpení a trápení jsou jen Otcovi zlatníci, kteří pracují na přidávání perel do našich korun.“ (str. 69)

„Ve službě Bohu ztrácíme špendlíky, ale nacházíme perly.“ (str. 91)

„Hřích je jako divoký fíkovník nebo břečťan na zdi. Usekněte kmen, tělo, větve a větvičky, a přece, ten nebo tamten výhonek bude vyrážet znovu, dokud nebude zeď stržena.“ (str. 124)

„Milost je hvězdou, která vede ke Kristu, je oblakem a ohnivým sloupem, který vede duši k nebeskému Kenaanu, kde sedí Kristus jako Král.“ (str. 140)

„Modlitba je úkrytem pro duši, obětí Bohu a bičem ďáblu… Modlitba je bránou do nebe, je klíčem, který nás pouští do ráje… Jestli nechcete upadnout do pokušení, musíte bdít a modlit se a modlit se a bdít.“ (str. 229)

„Je stejně snadné vměstnat moře do skořápky od ořechu jako plně vykreslit Kristovu dokonalost či štěstí nebe.“ (str. 233)

Brooks byl nepochybně velmi sečtělým člověkem. Své znalosti uplatňuje s mistrnou lehkostí. Možná právě proto patřil k oblíbeným autorům Charlese H. Spurgeona, anglického baptistického kazatele 19. století, jehož rovněž považovali za sečtělého mistra slova. Spurgeon byl ve své době velmi plodným a oblíbeným autorem knih. Lidé rádi čtou Spurgeonovy knihy dodnes, zejména díky jejich srozumitelnosti a praktičnosti. Podobně je tomu i v případě Thomase Brookse. Podělím se s vámi o zajímavý postřeh. První Spurgeonova kniha nese název Smooth Stones Taken from Ancient Brooks (Hladké oblázky z prastarých bystřin). Jedná se o slovní hříčku – anglický výraz „brooks“ na konci názvu knihy znamená „potůčky“ či „bystřiny“. Spurgeonova kniha je totiž kompilací citátů starodávné puritánské moudrosti z díla Thomase Brookse. Podobá se mošně plné malých hladkých oblázků (citátů) vylovených z potůčku (brooks), které člověk vymrští z praku, jakmile se ocitne v duchovnímu boji. Inspirace z příběhu o Davidovi s Goliášem je zřejmá (1S 17,40). Brooksovy myšlenky jsou jasné, trefné a úderné.

V souvislosti s čitelností Brooksova textu se nemohu vyhnout osobnímu postřehu. Kniha Převzácné léky proti satanovým nástrahám je velmi praktická a užitečná. Troufám si tvrdit, že by si ji měl přečíst každý křesťan. Český překlad mi ale připravil několik nelehkých okamžiků. Přeložit starou knihu věrně, a přitom dobře není vůbec jednoduché. Překladatel převádí cizojazyčnou větnou stavbu 400 let starého díla do moderní češtiny, a přitom se snaží zachovat osobitý vyjadřovací styl autora i archaický kolorit textu. Nepochybuji, že v případě Brooksovy knihy se překladatel snažil odvést dobrou práci, avšak určité úseky jsou obtížněji srozumitelné a jejich pochopení vyžaduje jasnou mysl a hluboké soustředění. Rozhodně tím nesnižuji hodnotu knihy ani práci překladatele. Pouze vyjadřuji osobní názor a dojmy, které jsem si z četby odnesl. Věřím však, že i méně zkušení čtenáři tuto cestu zvládnou, byť po kratších úsecích. Nebojme se trénovat své intelektuální síly. Nepochybně to za tu námahu stojí! Rovněž soudím, že citáty uvedené výše, jsou jasným důkazem kvalitního obsahu. Čeká na vás spousta duchovních pokladů.

Kniha Převzácné léky proti satanovým nástrahám je vhodná pro každého křesťana. Prospěje jak kazatelům a pastorům, tak i běžným věřícím či laickým služebníkům. Pokud ve svém sboru probíráte tematiku duchovního boje či satanova působení ve světě, nebojte se titul zařadit na seznam doporučené literatury. Nezapomínejte však, že záměr autora je především praktický. Thomas Brooks si nepřál, aby byla jeho kniha jen dalším lapačem prachu v polici anebo titulem, který si křesťan přečte, aniž by se to projevilo v jeho životě. Již v úvodu podotýká: „… nikdy nebylo vydáno více spisů a zároveň se zbožnost praktikovala méně, než je tomu dnes“ (str. 7). A to napsal před více než 350 lety! Dnes máme k dispozici mnohem víc knih než v 17. století. Bible, duchovní literatura a vzdělání je v naší době dostupnější než kdykoli předtím. Jak naložíme s tímto požehnáním? Co uděláme s časem a možnostmi, které nám Bůh milostivě udělil? Přijmeme z nich užitek anebo propadneme pohodlnosti a necháme se satanem přesvědčit, že je k životu nepotřebujeme? Dbejme na Brooksovo varování: „Lenost duše je satanovou příležitostí, aby duši napadl a zničil ji“ (str. 226). Chceme se líbit Pánu, vést svatý život a přinášet Bohu slávu? Toužíme bojovat dobrý boj víry (1Tm 6,12)? Nechť si každý čtenář odpoví sám. Kéž vám Pán mocně žehná a dopřeje vám vytouženého vítězství.

Další recenze najdete také na youtubovém kanálu Poutníkovy četby www.youtube.com/@poutnikovacetba93