• Tam [na Golgotě] ho [Pána Ježíše] ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. (J 19,18)

Tak daleko to dovedla lidská zloba, že toho, který nic zlého neučinil (Lk 23,41) ukřižovali mezi lotry. Na otázku Piláta, co zlého učinil (Mt 27,23; Mk 15,14; Lk 23,22), odpovídali s křikem: „Ukřižovat!“ (Mt 27,23), „Ukřižuj ho“ (Mk 15,14). „Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.“ (Lk 23,24). Všechna slušnost byla odepřena tomu, jehož jednání bylo samá dobrota, láska a še­trnost. Jej vydali zlobě davu a ušetřili lotra Barabáše. Neprovinil se proti zákonu Božímu, ale vy­kladači zákona Mojžíšova jej obvinili jako rou­hače, když jim zjevoval vůli Boží. Řekli, že se rouhá, že je hoden smrti (Mt 26,66; Mk 14,64). Hříchu neučinil, lest není nalezena v jeho ústech, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěl, nehrozil, ale poroučel se tomu, který soudí spravedlivě (1Pt 2,22-23). Byl to v pravdě beránek neposkvrněný (1Pt 1,19), nevinný (Žd 7,26), svatý (Žd 7,26; 1Pt 1,15), do­konalý (Žd 5,9.17.28), čistý a spravedlivý a přece je započten mezi přestupníky (Iz 53,12). Ba, aby se naplnilo na něm i to Písmo, že byl nejpohrdanější a nejopovrženější z lidí, muž bolestí, který zkusil nemoci a jako ten, před nímž ukrý­vají tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme si ho nevážili (Iz 53,3), aby se i to slovo v plné své hrůze naplnilo, byl přibit na kříž mezi dvěma lotry. Jako rád dlel mezi ubohými lidmi, vyhle­dával hříšníky, „přítel celníků a hříšníků“ (Lk 7,29; 15,2), tak vykázali mu místo umírání mezi dvěma lotry. Tvrdý, necitelný posměch jeho svatostí a čistoty.

Ó, jaká je to pro nás útěcha, že smíme umírat, až jednou přijde řada na nás, u kříže Ježíšova, u jeho boku, patříce na něj, slyšíce jeho slova, radujíce se z jeho obecenství, hlásíce se k němu, jako svému příteli, a věříce v něj jakožto v své­ho Pána.

Umíral mezi lotry. Nebyli od začátku hledající jeho milostí. Ba, my čteme, že když ti, kteří chodili pod křížem, rouhali se Mu, potřásajíce hlavami svými a říkajíce: Hahá, který boříš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoz sobě samému a sestup z kříže (Mk 15,29-30). Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže. Podobně i přední kněží posmívajíce se se zákonníky a staršími, pravili: Jiným pomáhal, sám sobě nemůže pomoci. Jestliže je král izraelský, nechať nyní sestou­pí z kříže, a uvěříme mu. Doufal v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, jestliže se mu v něm líbilo, neboť pravil: Syn Boží jsem (Mt 27,43). V této chvíli plnilo se na našem Pánu, co předpovídal Žalm 22: Já pak červ jsem a ne člověk; útržka lidská a povrhel vůbec. Všichni, kteří mne vidí, posmívají se mi, rozdírajíce rty a hlavami potřásají říkajíce: Spustiltě se na Hospodina, nechať ho vysvobodí, nechať ho vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo (v. 7-9). A aby dovršena byla zloba lidská, praví nám Písmo, že k tomu posměchu zástupů, posměchu předních kněží, zákonníků a starších, připojili se i lotři, kteří s ním byli spolu ukřižováni: „Tak i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.“ (Mt 27,44). „A i ti, kteří s ním ukřižováni byli, útržku mu činili“ (Mk 15,32). To bylo zatmění nejtemnější lidské svévole a odpadnutí od Boha. Tam to přivedl hřích. I lidé v neštěstí ponížení reptají a utrhají svatému dobrodinci lidstva, kní­žeti života a svatého a spravedlivého odpírají se. Ale ne všichni. Jako duha na temném oblaku, jako líbezná oasa v poušti, jako hlahol zvuku rozkošného zaznívá nám uprostřed těch zmate­ných výkřiků nenávisti a posměchu z kříže evan­gelium o lotru na kříži, který se Pánu Ježíši vrhl duševně k nohám, do jeho náručí, a s ním v krát­kosti octl se v ráji. Je to děj nanejvýš potěšující. Člověk, který před chvílí byl mezi posměvači, který se v zoufalství rouhal, je zastaven, uchvá­cen rukou Spasitelovou a uveden na cestu po­koje. Ztracený život, který se tu hroutil do za­hynutí, je zachován; věru o něm platí zpráva otce marnotratného syna: Tento syn můj byl umřel a zase ožil, byl zahynul a nalezen jest (Lk 15,24).

Vidíme tu dva lotry. Oba na cestě zahynutí. Ale jeden z nich se zastaví. Čím se zastavil? Mohla by být vyslovena domněnka, že se lekl bezbožností svého druha rouhajícího se: Jsi-li ty Kristus, pomoz sobě i nám. A tak domlouvá svému druhu a kárá ho: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ (Lk 23,39-41).

A my jsme odsouzeni spravedlivě! My jsme odsouzeni spravedlivě pro svou bezbožnost, pro své nepra­vosti. Lidská společnost se nás zbavuje právem. My nejsme hodni žít, my jsme si svůj los plnou měrou zasloužili. Lotr uznává soud, protože po­znává svůj hřích. Nemá pro své činy žádné omlu­vy. Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, už nejsem hoden se více nazývat tvým synem (Lk 15,21). Zhřešil jsem. Kdo takto pociťuje a po­znává, ten jistotně sešel se se svatým Bohem a jeho Duchem. Ale nestačí jen uznat hřích ve svém srdci, ale je potřebí se svým hříchem jít k tomu, který snímá nepravost. Je potřebí hledat milost jako onen publikán: Bože, buď milostiv mně hříšnému (Lk 18,13), nebo jako žalmista prosící: „Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.“ (Ž 41,5). „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.“ (Ž 51,3-6) A k tomuto poznání vede ho srovnání s těmi, kteří spolu s ním jsou přivedení na kříž a jsou spolu s ním v témž odsouzení. Předně zalekl se bezbožnosti svého druha, který se na prahu smrti rouhá, a jehož kárá: Ani ty se Boha ne­bojíš? Považ, kam se to řítíš, když se ani teď ne­bojíš Boha, který zná všecko a zná tvůj život, tvé skutky zlé.

Ale nejen to ukazuje mu jeho hříchy, ale pohled na svatého Ježíše mu otevírá oči. Tento nic zlého neučinil. A děje se s ním totéž, co s Petrem, který prosí Pána: Odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný (Lk 5,8), nebo jako onen šlakem poražený, který bezmocně před Pánem leží a slyší evangelium: Doufej, synu, odpuštění jsou tobě hříchové tvoji (Mt 9,2). Styk s Ježíšem, patření na jeho tvář, na jeho svatý, neposkvrněný život ukazuje mu jeho vlastní hříšnost, ten veliký rozdíl mezí Ježíšem a všemi těmi, kteří se pod křížem mu rouhají mezi kněžími a zákonníky a jak všechen svět je nečistý a Ježíš sám jediný svátý, čistý, spravedlivý. A v jeho duši vybavuje se vzdech: Jak Ježíš chtěl bych býti, pln lásky, hříchu prost, A tak je mu jasné, že tento Ježíš je skutečně ten zaslíbený Pán a Mistr a tak ob­rací se k němu s prosbou: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

Tys Pán, tys král i v tomto inkognitu, i v tomto ponížení a jednou tvé království se zjeví, jednou nastane tvá korunovace, až přijdeš do království svého, rozpomeň se na mne. Jako Josef žádal správce nad šenkéři, jemuž tak dobře vyložil sen: „Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu.“ (Gn 40,14). Tak prosí Pána lotr, Pane, roz­pomeň se na mne. Je to prosba za milosrdnou vzpomínku, až přijde do svého království. Lotr je přesvědčen, že Ježíš je ustanoven králem nad Siónem (Ž 2,6), a chápal a uvěřil tomu, če­ho nechápal Pilát, když ironicky Pána se tázal: Tedy král jsi ty? A chápal odpověď Ježíšovu: Ty pravíš, že já král jsem, Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svě­dectví vydal pravdě. Každý, kdo jest z pravdy, slyší hlas můj.“ (J 18,37-38).

A Pán na tuto prosbu lotrovu odpovídá utě­šeným slibem: „Amen pravím tobě: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Ty chceš, abych se na tebe roz­pomenul, ale já zaslibuji tobě společnost a účastenství. A to ne neurčitě, snad jednou, snad až při skonání času, nýbrž ještě dnes budeš se mnou. To je plné uspokojení v Pánu Ježíši. Bu­deš tam, kde budu já. To je ten blažený stav, o němž Pán mluví učedníkům svým a svému Otci o nich v modlitbě velekněžské: „Otče, kte­ré jsi mi dal, chci, kde jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kterou jsi mi dal.“ (J 17,24). Kde jsem já, tu i můj slu­žebník bude. A bude-li mi kdo sloužit, poctí jej Otec (J 12,26). Takové slavné přebývání u sebe zaslibuje Pán kajícímu lotrovi. A to je to, co Pán zaručuje i nám. A tak vždycky s Pánem budeme (1Te 4,17). Pán místo přebývání svého s lotrem jmenuje rájem.

Poukazuje tím slovem na ten první šťastný, blažený slav člověka, kde člověk měl dokonalé uspokojení a bezpečnost v radostném obcování s Bohem, V takovém blaženém stavu budeš, a budeš se mnou. Mnoho se lidé napřemýšleli, co to je ráj, co to je nebe, kde bude naše přebývání po smrti. Ale v tom slově se mnou je vystiženo všechno. Pán Ježíš nás nenechal v nejistotě. Pra­vil svým učedníkům: „V domě Otce mého pří­bytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (J 14,2-3). Být s Kristem zna­mená ráj se vší svou radostí, uspokojením a bo­hatstvím.

Ó, jaká to radost pro toho lotra. Dnes pro­žíval hluboké neštěstí pekla, dnes byl obrácen, dnes mu byly hříchy odpuštěny, dnes byl po­svěcen a dnes vešel v ráj. Mnohým by se pozdávalo, že to jsou změny náhlé. Jsou. Ale každému jsou možné a přístupné, Ó, blahoslavené slovo „dnes“. „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru Žd 3,7.8; 4,7). Dejme se napomenout a povzbudit tím příkladem lotrovým. „Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil (Žd 3,13). Nikdo nechť lehkomyslně nehřeší na to, že lotr v poslední chvíli se obrátil. Neboť druhý měl stejnou příle­žitost a neobrátil se.

Obrácení k Pánu tohoto lotra bylo pro Pána potěšením a kořistí. První z hříšníků a užitek utrpení Spasitelova. U proroka čteme: A proto dám jemu díl pro mnohé (Karafiát opravuje: dám jemu díl mezi velikými), aby s nesčíslnými dělil se o kořist (Karaf.: dělil kořist), protože vylil na smrt duši svou a s přestupníky počten jest. Neboť on nesl hřích mnohých a přestupníků zástupcem byl (Iz 53,11).

Příběh tento je nejkrásnější ozdoba evan­gelia, nejkrásnější klenot Ježíšův. On ve své největší úzkosti hledá ovci zahynulou a nalézá jí. Kříž proměňuje v trůn, a dokud se evangelium bude zvěstovat, bude tento příběh vždy znovu hlásat slávu Pána Ježíše a hříšníkům ukazovat ramena roztažená k přijetí, a umírajícím dodávat odvahu věřit, že ještě je milost.

Slavný Mikuláš Koperník sestavil si nápis na svůj hrob: Zněl asi takto:

Nežádám si uznání a slávy,

jak apoštolů, mučedníků davy,

ne jako Pavel nebo Petr svatý,

já žádám milosti, jíž do­šel lotr hříšný,

jenž prosil Pána, by vzpomenul na něho,

když přijde do království svého.

Milost, které se dostalo lotrovi, věru stojí za to, abychom se za ní rozběhli. Lze ji obdržet, protože ji Pán Ježíš nabízí a zve k ní.