Zápas o duši:

Dobrá královna Anna

Verze pro tisk

„Když má ten malý národ (rozuměj český) Bibli ve svém jazyce, tak proč jej nemá Anglie?“ (Jan Viklef)

Když na celosvětové konferenci misijní společnosti Wycliffových překladatelů Bible v roce 1999 Steve Sheldon citoval výše uvedený Viklefův výrok, kterým se učenec snažil obhájit právo na překlad Bible do angličtiny, začal jsem se zajímat o jednu ne příliš známou postavu, která byla s tou dobou spojena.

Co má Anna společného s Viklefem?

Při překládání Bible do angličtiny z latinské Vulgáty narážel Jan Viklef na spoustu překážek ze strany tehdejšího kléru, který všeobecně považoval překlad Božího slova do jazyka jeho lidu dokonce za házení perel sviním. Viklef dokončoval překlad v době, kdy na anglický dvůr přišla teprve patnáctiletá česká kněžna Anna, aby se vdala za anglického krále Richarda II. Do Anglie si s sebou vzala Boží slovo ve třech jazycích: latinsky, německy a česky. Viklef, obviňovaný z profanování Bible, si toho nemohl nevšimnout. Proto také bránil svou práci konstatováním: „Když má Bibli ve svém jazyce ten malý národ, tak proč ne Anglie?“ Hle ta nenápadná kněžna z daleké slovanské země má Boží slovo ve svém jazyce, ale král Anglie ne. Viklef tento fakt použil jako argument v zájmu překladu Bible do jazyka, kterému král rozuměl. A tak už jen samotný Annin příjezd posloužil překladu Bible do angličtiny.

Kdo Anna vlastně byla?

Byla dcera císaře Karla IV. Její bratr Václav se stal českým králem. Narodila se 11. července roku 1366 a do Anglie přijela 18. prosince 1381. Svatba s anglickým králem Richardem II. se uskutečnila už 14. ledna 1382. To znamená, že se vdávala jako patnáctiletá a byla o půl roku starší než její manžel. Její vláda však byla krátká, zemřela v roce 1394, ve věku 27 let při morové epidemii. Její muž, Richard, se narodil 6. ledna roku 1367; korunován byl 16. června 1377, ve svých deseti letech, po smrti svého dědečka, krále Edwarda III. Jeho otec Edward, zvaný „černý kníže“, zemřel o několik měsíců dříve. Roli Richardova vychovatele v době, kdy už byl králem, plnil sir Simon Burley (parlamentem odsouzený k smrti v roce 1388).

Romantické manželství

Na princeznu, která se měla vdát za anglického krále, byla Anna poměrně chudá. Její věno představovalo jen 15 000 liber, což se mnoha lidem v Anglii nelíbilo. Ale Richardovo manželství s Annou mělo velký diplomatický význam. Tímto způsobem Annin bratr, Václav IV., zřetelně deklaroval přerušení tradičního svazku Čech s Francií. Manželství se neobyčejně povedlo. Svazek Anny a Richarda bývá vnímán jako jeden z nejromantičtějších v dějinách Anglie. Ke štěstí jim scházely jen děti. Milovali se a byli si věrni; nedochovaly se žádné zmínky o tom, že by měl Richard románky s jinými ženami nebo že by se chtěl své ženy zbavit, k čemuž se monarchové uchylovali v případě, že jim královna nemohla porodit nástupce trůnu. Když zemřela, Richard více než rok nevcházel do místností, které dříve obývala. Přikázal dokonce zcela zničit rezidenci, ve které spolu nejčastěji pobývali.

Ušlechtilý charakter

Velmi dobré svědectví vydal o Anně dvorní básník Geoffrey Chaucer, když se o ní v předmluvě k „Legendám o dobrých ženách“ alegoricky vyjádřil jako o královně Trácie – Alcesce, jež byla vzorem dobroty a věrnosti. Anna neoplývala krásou, jaká se od princezen očekává. Na obrazech je představována jako žena průměrného půvabu a trochu otylá. A přece si svým charakterem získala srdce krále i lidu. Co zformovalo její charakter? Vždyť své blízké, svou matku, opustila jako patnáctiletá! Odešla do cizí země, kde politiku ovládaly intriky, lidé mluvili jiným jazykem. Co mohla do takovéto společnosti přinést? Mohla na ni mít nějaký vliv?

Láska k Písmu a milosrdenství

Anna milovala Boží slovo, které formovalo její povahu. Byla osoba milosrdná a soucitná. Ukázalo se to už v den korunovace, kdy poprosila krále, aby dal milost rebelům, účastníkům selského povstání. Došlo k němu o rok dříve a vedl jej tehdy Wat Tyler. Rolníci povstali proti velkým daním. Když vojsko povstání potlačilo, byli jeho účastníci mučeni a odsuzováni k smrti. D. W. Cloud píše:

Když exekuce od dob Tylerova povstání byly nad poměry krvavé a barbarské, utiskovaný lid potřeboval vydechnout. Země byla potřísněna krví utiskovaných rolníků. Exekucím učinila přítrž až přímluva Anny České.

„Drobeček lidství“

Historici popisují několik situací, kdy s velkou pokorou prosila o milost pro lidi odsouzené na smrt. V roce 1388 úpěnlivě na kolenou prosila královy protivníky v parlamentu, aby omilostnili Burleyho, Richardova vychovatele. Její prosba však nebyla vyslyšena. Pak v roce 1392 padla na tvář před králem, aby upustil od sankcí vůči obyvatelům Londýna, kteří ho znevážili. Bylo to v dobách, kdy se od lidu očekávalo bezpodmínečné podřízení se vládním ustanovením, a vzpoura se trestala smrtí. Anna měla odvahu postavit se za lidi, kterým hrozily represe. Svými milosrdnými postoji si získala přízeň lidu a přívlastek „dobrá“ královna Anna, i když se na začátku po příjezdu do Anglie setkala s pohrdavým pojmenováním ‚drobeček lidství‘.

Jaký překlad měla Anna s sebou?

V době královny Anny existovaly soudobé překlady do češtiny pořízené z latinské Vulgáty. Nejstarší známá celá česká Bible je leskovecko-drážďanská z 60. až 80. let 14. století (poslední kopie shořela v roce 1914 a zachovalo se jen několik jejích fotografií a opisů). Je možné, že právě tento překlad měla s sebou Anna. Znamenalo by to, že český překlad předešel Viklefovu práci.

Svědectví druhých o Anně

Anna byla netypická princezna. Když pomyslíme na lidi vychované u dvora, vybaví se nám obrazy pěkných zhýčkaných dvorních dam, nádherných šatů, bouřlivé zábavy, hodů a intrik. Anna byla jiná. Cloud zmiňuje fragment výroku arcibiskupa Yorku – Arundela, který na pohřbu Anny vydal takovéto svědectví:

Tato dáma, která uměla tři jazyky: česky, německy a latinsky, se rychle naučila jazyk této země a celá léta vynikala pracovitostí v poznávání Písem svatých v angličtině. Ačkoliv byla cizinka, bez ustání studovala čtyři evangelia v angličtině. V jejich studiu a také ve čtení náboženských knih byla o hodně pilnější než preláti, jejichž úřad a služba to od nich vyžaduje.

Význam tohoto svědectví je o to větší, že Arundel byl iniciátorem potírání Bible přeložené Viklefem a jejich vyznavačů.

Vztah duchovenstva k překladu Bible

Kronikář Knighton popisuje asi 20 let po Viklefově smrti vztah tehdejších duchovních k Viklefově Bibli. Podle nich došlo překladem k zesvětštění, které je možné přirovnat k házení perel sviním:

Evangelium, které Kristus svěřil duchovním a učitelům církve, aby jím mohli sloužit laikům a lidem slabé přirozenosti, ve shodě s povahou doby a potřebami lidí – to tento mistr Jan Viklef přeložil z latiny do angličtiny a ne andělštiny. Teď se evangelium stalo běžně dostupné – vulgare – a je více otevřeno laikům, a dokonce i ženám, které umí číst, zatímco dříve bylo pro nejučenější duchovenstvo [...] Tímto způsobem je perla evangelia hozena do bláta a je pošlapávána sviněmi, [...] a to, co bylo před tím božským darem pro duchovenstvo a učitele církve, je nyní všeobecně přístupné pro každého běžného laika.

Anna jako příklad současníkům

Když se díváme s odstupem, můžeme spatřit, že mladičká Anna měla dobrý křesťanský vliv na krále a mnoho záležitostí země. Její vztah k Božímu slovu je hoden následování. Nestyděla se za ně a její píle v jeho poznávání si všimli i protivníci překladu Božího slova. Poznávala je ve čtyřech jazycích a uváděla je do praxe, což od ní vyžadovalo velkou pokoru, když se jako královna na kolenou přimlouvala za lidi, kterým hrozily represe a dokonce i smrt, a to i kvůli povstáním proti neúměrným daním a nespravedlnosti ze strany vládců. Stavěla se na stranu utiskovaných a tento postoj jí přinesl popularitu mezi lidem. Když dorazila do Anglie, dostala přídomek ‚drobeček lidství‘, ale Pán Bůh si tuto drobinku použil, aby uhájil otázku překladu Bible do angličtiny, aby zachránil odsouzené na smrt a nakonec, aby se skrze kontakty anglického dvora s českým přeneslo do Čech světlo evangelia, odhalené Viklefem. Zde bylo šířeno skrze Jeronýma a Husa, kteří v roce 1415 vzpláli na hranici zapálené koncilem v Kostnici. A když ta ‚drobinka lidství‘ tak pilně studovala Boží slovo a uváděla je do praxe, tak proč bychom JÁ a TY nemohli udělat stejnou věc?

Závěr

V její době bylo Boží slovo a jeho známost vzácností, podobně jako v dobách Anny – Samuelovy matky. Dnes k němu máme snadný přístup. Tehdy se opisovalo ručně, což opisovačům trvalo přibližně jeden rok. Vlastnit Bibli si mohl dovolit jen málokdo, a i kdyby měli jen její části, hrozily za to represe. Dnes máme ke slovu, jež dává život, volný přístup.

Kéž by Pán učinil naše srdce podobná tomu Anninu.

– Jerzy Marcol –

Z časopisu Živé slovo (překlad Jarek Andrýsek)