Nemyslitelný úkol

Verze pro tiskSend by email
  • Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (J 20,21–22)

Když se Ježíš po svém vzkříšení objevil mezi učedníky, byli zavření ze strachu před Židy. Přišel k nim s přáním pokoje, ale také jim přišel předat úkol: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Ježíš učedníky vyslal do světa jako svědky o Bohu. Jak nemyslitelný musel pro ně tento úkol být. Báli se Židů a najednou měli vyjít mezi ně. Radovali se sice, že vidí Ježíše, ale když od nich odešel, tak na svůj úkol raději zapomněli. Zanedlouho šli učedníci lovit ryby.

Bůh pro nás má nemyslitelné úkoly. On je totiž Bohem nemyslitelného. Jaký je teď váš nemyslitelný úkol? Je jím jít svědčit o Kristu – v rodině, mezi přáteli, před cizími lidmi? Odpustit někomu, i když jste přísahali, že mu nikdy neodpustíte? Začít radostně dávat peníze na práci církve? Otevřít své srdce potřebným a opovrhovaným? Opustit hřích, který si hřejete na prsou? Děkovat Bohu za všech okolností? Podřídit se Písmu pokud jde o vaši roli v rodině? Je to něco jiného? Často se nemyslitelné úkoly skrývají v zákoutích našeho srdce, kam jsme je zahnali. Upřímně zkoumejte své srdce a Bibli. Máte už svůj nemyslitelný úkol před sebou, víte o něm? Nebojte se. Bůh vám ho nedal, abyste se utrápili, protože ho nedokážete splnit. Dá vám svůj pokoj i moc. Ano, často se budete muset pokořit nebo dostat od Boha lekci. Jonášovi přišlo nemyslitelné, aby šel prorokovat do Ninive. Tak ho Bůh pokořil v útrobách veliké ryby. Poučil Jonáše o své milosti, když nechal uschnout skočec. Petr a ostatní apoštolové šli klidně lovit ryby místo lidí, a nic nechytili. Pokořila je Ježíšova otázka (J 21,5): „Nemáte něco k jídlu?“

Nakonec ale Jonáš prorokoval, a snad také hlouběji poznal Boha. Petr a učedníci nakonec šli tak, jak je Ježíš poslal. Před židovskou veleradou vyznali:

  • Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet. (Sk 4,19–20)

– Petr Papež –