V době krize potřebuje svět pevné lidi, kteří jsou posilováni Boží milostí a z Boží moci jednají nesobecky. Obavami nedosáhneme ničeho, pouze bude oslabeno naše srdce i naše mysl. Pravdou je, že devadesát procent toho, čeho se obáváme nebo z čeho máme hrůzu, se nikdy nestane a těch dalších deset procent nemůžeme nijak ovlivnit.

Pán Ježíš nikdy neopustí svůj lid. Ať už si jeho přítomnost uvědomujeme nebo ne, nic to nezmění na skutečnosti, že je s námi, a to dokonce jako náš milující a soucitný přítel a pomocník – pravý Bůh a pravý člověk.

Pavel shrnuje celý list do slov „chlubit se křížem“. Nejedná se o prázdnou chloubu, nejedná se o lidské sobectví ani důraz na vnější věci, ale jde o život pravdě, o život víry, která se prokazuje láskou. Jde o život v plnosti Ducha svatého, v souladu s Duchem, život zaměřený Pána Ježíše Krista.

Jedním z povolání křesťana je chválit svého Boha. Abychom to ovšem mohli dělat, musíme si působením Boží milosti zachovat rozpoložení mysli, které v sobě má vděčnost, spokojenost a touhu chválit; a musíme si také dát práci, abychom tento stav mysli uměli vyjádřit vděčnými chvalozpěvy. 

Celý tento oddíl mluví o společenství. Jsme spaseni jako jednotlivci, ale nejsme spaseni pro individualismus, nýbrž pro společenství. Byli jsme zachráněni jako jednotlivci, ale Duchem svatým jsme byli učiněni součástí jednoho těla, Kristova těla, církve. Nebyli jsme připraveni o svou jedinečnost, je to spíše naopak, že skrze evangelium tato stvořitelská jedinečnost každého křesťana ještě vyniká. 

Židovští učitelé, kteří přišli mezi křesťany do Galacie, vyučovali, že nestačí samotná víra v Ježíše Krista, ale že se musí stát skutečnými potomky Abrahama – a toho podle nich šlo dosáhnout jedině tehdy, když se nechají obřezat a budou zachovávat Mojžíšův zákon. Ale Pavel několikrát z Písem Starého zákona jasně ukázal, že skutečnými potomky Abrahama nejsou jeho tělesní potomci, ale duchovní potomci, nikoliv tedy ti, kteří mají obřezané tělo, ale ti, kdo mají obřezané srdce, Židé i pohané, lidé víry.

Pavel vede Galatské zpátky do zákona a předkládá jim historický příběh, který se stal obrazem pro jeho vyučování o zákoně. Je to příběh Sáry a Hagary, manželky Abrahama a její otrokyně. Pavel tento příběh používá k vysvětlení otroctví zákona a dědictví synů.