Dobré porozumění evangeliu přináší dobrý způsob života, proto Pavel vzpomíná na nadšení Galatských křesťanů, když poprvé slyšeli evangelium. Ovšem horlivost a nadšení mohou mít také špatný základ – a přesně to se dělo v Galacii ve chvíli, kdy Pavel psal tento dopis.

V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Ž 9,10)

Obecenství s Kristem je tak slavná a úctyhodná věc, že za ni stojí za to i trpět, abychom se z ní zároveň mohli těšit. 

Pavel ve svém listu od samotného začátku vyzdvihuje evangelium Kristovo o spasení z pouhé milosti, jenom skrze víru v samotného Krista. Cokoliv jiného nelze nazvat evangeliem, není to evangelium. Jenom evangelium zachraňuje, jenom evangelium proměňuje a posvěcuje, jenom evangelium má moc učinit z otroků hříchu svaté. 

Každý jeden z nás, mí milovaní, by si měl uvědomit, když nasloucháme Kristovým slovům, že on se modlí za nás; že zatímco se Ježíš v této i v předchozí kapitole evangelia přimlouvá za celou tu obrovskou masu svých vyvolených, svou přímluvnou modlitbu zároveň nabízí i každému věřícímu zvlášť. 

Pavel svým dopisem řešil problém v církvích v Galacii. Přišli tam falešní učitelé, kteří hlásali falešné evangelium. Tvrdili, že k víře v Pána Ježíše Krista je nutné přidat ještě obřízku a poslušnost Mojžíšovu zákonu, jinak člověk nemůže být spasen. Pavel obhajuje evangelium o spasení z milosti skrze víru v Krista.

V našem dnešním textu uvidíme, jakou roli hraje zákon v dějinách spasení. Minule jsme se více zabývali smlouvami a tím, co znamenají a jak spolu souvisí nebo nesouvisí. Dnes budeme mluvit o zákoně a jeho roli v otázce spasení.